Shrnutí

        Přestože při chůzi nebo sezení má být páteř dospělého člověka kyfolordoticky dvojesovitě prohnuta, měl by být člověk schopen páteř napřímit tak, aby se všechna prohnutí vyrovnala nebo alespoň zmenšila. Toto napřímení páteře by mělo předcházet jakékoli náročnější činnosti prováděné horními nebo dolními končetinami a též například pouhému naklonění trupu dopředu. Bez tohoto napřímení, které je spojeno se zpevněním trupu, se ostatní svaly nezapojí správně. Hlavním úkolem při zlepšení držení těla, je tedy nácvik schopnosti napřímit páteř a trup. Měli bychom se naučit spojit napřímení hrudní páteře v oblasti kolem dolních konců lopatek (dolní a střední hrudní páteř) se zpevněním břicha, vtáhnutím dolních žeberních oblouků a vyklenutím hrudníku. Jde o to naučit se vnímat a ovládat správnou souhru mnoha svalů, která toto napřímení provádí. Mezi tyto svaly patří bránice, břišní svaly a hrudní vzpřimovač páteře. Rozsahem je to pohyb nevelký, jde hlavně o správné zapojení svalů. Tato souhra se nejlépe zapojuje v polohách, ve kterých se typicky nachází dítě v prvním roce života, když se tuto souhru poprvé a velmi intenzivně učí. Úkolem je vydržet v těchto správných pozicích s napřímenou hrudní páteří dostatečně dlouho (s přestávkami na odpočinek), abychom další dny mohli zapojené svaly cítit, protože jsou namožené (zejména v oblasti hrudního vzpřimovače podél páteře a žeber kolem dolních konců lopatek). Takto lze získat zážitek ze svalů, které se při vadném držení málo zapojují, a ten je potřebný k tomu, abychom mohli napřimování trénovat též ve stoji nebo v sedu. Cvičením ve správných vývojových polohách se naaktivují svaly s tendencí k oslabení jako jeden celek, svaly s tendencí ke zkrácení se naopak jako jeden celek uvolní (srov. Kolář, 2002, str.108, https://www.solen.cz/pdfs/ped/2002/03/05.pdf). Cviky provádíme v leže nebo na čtyřech s co největší kontrolou v zrcadle. Naším cílem je ovšem nácvik napřímení ve vzpřímené pozici, proto musíme současně trénovat schopnost napřímení i ve stoji před zrcadlem a za všech běžných denních situací s využitím ergonomických pomůcek. Dá se to naučit, je to motorické (pohybové) učení jako každé jiné (Kolář). Tedy je to něco, jako učit se hrát například tenis - zpočátku se musí na věc hodně myslet, postupně se vše zkvalitňuje a stává více automatické (Kolář). Hlavně nechoďte do posilovny a necvičte s činkami!