O tomto webu

     Tento web je určen všem, které trápí vadné držení těla a nemají dost informací o tomto problému. Autor absolvoval řadu fyzioterapeutických kurzů (Diplomy, v roce 2021 autor dokončil nejvyšší úroveň certifikovaného trenéra metody DNS podle prof. Pavla Koláře), slyšel přednášky našich špičkových fyzioterapeutů (hlavně na druhé lékařské fakultě v Praze v Motole) a studoval literaturu (formálně má však vystudovanou matematiku, ne fyzioterapii). Sám má vadné držení těla od dětství a přes deset let trvající bolesti po návštěvě posilovny v rámci tělocviku na Univerzitě Karlově. Naše tzv. Pražská škola rehabilitace, dnes reprezentovaná zejména profesorem Pavlem Kolářem (nemocnice v Motole), je dlouhodobě na špičkové světové úrovni. Myslím však, že nejen pro mladého člověka je problém se s informacemi o této škole seznámit. Přitom právě ve věku 10 až 20 let by se člověk měl a často i chtěl cvičení trochu věnovat. Tento text začal vznikat v souvislosti se seminářem o fyzioterapii, který jsem měl pro čtvrté ročníky na gymnáziu Přípotoční v Praze roku 2010/2011.

     Předkládám pokus o vlastní pochopení problematiky včetně cviků, které též cvičím. Snažím se v textu uvádět odkud či od koho myšlenky mám. Mé vlastní problémy mne silně motivovaly získat co nejlepší informace. Snad se to podařilo.

     Tento web by chtěl poodhalovat tajemství přístupu našich tří špičkových fyzioterapeutů a vysokoškolských učitelů, jejichž texty jsou plné odborných termínů (viz. literatura). Jsou to prof. Pavel Kolář, Dr. Pavel Švejcar a paní Jarmila Čápová. V oblasti vývojové kineziologie všichni navazují na profesora Václava Vojtu, autora Vojtovy metody, jehož kniha Vojtův princip také není na čtení nejjednodušší. Ani text na tomto webu, přestože chce být co nejpřístupnější, není úplně snadný a nechce věci zjednodušovat nebo něco zajímavého vynechávat. Vždyť měnit něco v držení těla též není snadné (nevím o jednoduchém receptu). Avšak čím v mladším věku s tím začneme, tím více by se mělo dát změnit (autor lituje, že neznal zde prezentované informace v mladším věku v období růstu a že nebyl dost inteligentní na to, aby na mnohé z nich přišel sám).

      Budu rád, když tento web urychlí cestu těm, kdo pátrají po tom, co se o držení těla vlastně ví. 

                   Daniel Krejčí      V Praze 1.4. 2011 (text se stále aktualizuje)

Anglickou verzi stránek se snažím postupně vytvářet zde (I am trying to create an English version of this web here:):

https://dan321.php5.cz/index-e.php .

P.S. : Jako kluk jsem se dobře učil a měl jsem plány studovat. Když mne tehdy viděla jistá fyzioterapeutka, řekla mi na mé studijní plány, že "fyzicky zahynu" a že "vědec potřebuje svalový základ". Od jiné fyzioterapeutky jsem se později dozvěděl, že "nejlepší fyzickou přípravu potřebuje šachista". Konkrétní informace o tom, jak by taková příprava měla vypadat, už se nikde neříkaly - ani jsem tehdy nevěděl, jestli o tom někdo něco ví. Profesor Zdeněk Matějček, známý dětský psycholog, píše, že "člověk třicetiletý, čtyřicetiletý, padesátiletý není o nic inteligentnější než dítě při odchodu ze základní školy" (Matějček, 1986, str. 303). Ve škole či gymnáziu se má učit spoustu jiných věcí, ale o tom, co se ví o tom, jak se má "fyzicky připravovat" se těžko něco souvislejšího dozví. U lékaře zase asi na dlouhé vysvětlování není čas. Nebo je někde situace jiná? (více o mně a mém příběhu viz. např. oddíl "Posilování - varování")

Poděkování: Autor děkuje všem, kteří mu umožnili přístup na vysokoškolské přednášky či cvičení a na kurzy určené primárně pro fyzioterapeuty a lékaře.

        *  *  *  *  *  *  *  *  *  *

Motta:

1) Kdo umí, dělá. Kdo neumí, učí. Kdo neučí, píše.

2) Nikdo nečte. Když už čte, tak nerozumí. A když čte a rozumí, stejně zapomene.